Monophthong

Monophthong (v Řekovi μονόφθογγος = jediná poznámka) je “čistá” samohláska, jeden jehož artikulace u jak začátku tak konce je relativně opravena a který neklouže nahoru nebo nesráží dolů k nové pozici artikulace; porovnat dvojhlásku.

V angličtině, tam být v praxi relativně nemnoho monophthongs. Pozice, začátky a konce artikulace samohlásky jsou možná hlavní charakteristický rys mezi různé dialekty angličtiny; rozdíly mezi výslovnostma britské angličtiny a americkou angličtinou je velmi výsledek různého pochopení samohlásek. Přeměna monophthongs k dvojhláskám, nebo dvojhlásek k monophthongs, je hlavní prvek změny jazyka a je pravděpodobně příčina dalších změn. Některé zvuky, které mohou být cítily rodilými mluvčími jako monophthongs v obou tyto palety angličtiny jsou, ve skutečnosti, dvojhlásky; samohláska v plat — IPA / peɪ / je příklad tohoto. Některé dialekty angličtiny rozliší monophthongs bývalých dvojhlásek. V britské angličtině, samohláska člun je obecně pochopen jako dvojhláska [əʊ]; Americká angličtina má jeden [oʊ] s hodně méně změny artikulace nebo čisté samohlásky [oː] na tomto svém místě. Také, řeč jižních Spojených států inklinuje měnit dvojhlásku / aɪ / jak v oko k [aː] někde mezi /? / a /? /. Na druhé straně, bývalé monophthongs se staly dvojhláskami v americké angličtině takový jak /? / ve slovech jako pin měnit se na [ɪə] v některých dialektech Američana.

Historicky, některé jazyky zacházejí se samohláskami, které byly dříve dvojhlásky jak monophthongs. Takový je případ v Sanskrit, v jehož gramatice zvuky teď si uvědomily jak / e / a / o / být pojmově ai a au, a být psán ta cesta v Devanagari a příbuzné abecedy. Zvuky / ai / a / au / existovat v Sanskrit, ale být psán jak jestliže oni byli āi a āu, s dlouhými počátečními samohláskami. Podobné procesy vytvoření nového monophthongs od starých dvojhlásek jsou chráněny v tradičních hláskováních jazyků jak různorodý jako francouzština a moderní Řek.